Kniha o typografii?

[Jiri Zlatuska]

Jiri Zelinka <zelinka at MATH.MUNI.CZ> pise:

>Pro ty, kteri se snad chystaji tvorit dilka delsi nez tri strany, je
>(zda se mi) velmi uzitecna kniha Karla Dyrynka TYPOGRAF O KNIHACH.

>Je zalozena na souboru clanku, ktere autor napsal a v nichz komentoval
>soudobe (mineno tehdy-dobe) knihy po typograficke strance. V knize
>nejsou zadna pravidla typu IF THEN; cela je spise podkladem pro
>neuronovou sit nez pro expertni system a nenajdete v ni bleskurychlou
>odpoved na otazku, jake predlozky na konci radku jsou pripustne.
>Je take (samozrejme) ponekud dobove zavisla (vysla poprve v roce 1911).

tato knihe je skutecne poruhodna, zejmena ukazkami a jejich diskusi.

za nemene pozoruhodne povazuji i nektere momenty dyrynkovy sazby
(pravdepodobne puvodni z roku 1925, ale neni to z poznamek ani z tiraze
pro me chapani zcela zrejme).

obsahuje parchanty (namatkou pri zbeznem otevreni, stejne jako u dalsich
strankovych udaju -- str. 243), pri deleni nevadi odtrzene dlouhe `\'u'
na zacatku jako jedno pismeno, a to ani na zacatku vety (str. 247, tamtez
nahore se najde `knih,jsouce'' bez mezery za carkou), ci stejne odtrzene
o- (str. 334), pet rozdelenych radku za sebou, z toho dva koncici timtez
`vy-' (str. 335, tamtez i dvojstrana koncici rozdelenim), jinde dva
radky koncici pomlckou, kazda z nich vsak vysazena jinym znakem (str. 258),
kolisani tvaru litery najdeme i u rozdelovniku pouziteho na str. 216, radek
rozlomeny za predlozkou `o' (str. 108) nebo `s' (str. 217), caste zarovnani
radku prostrkanim (i kdyz ne extremne velkym, ale zato i radek na str. 19,
kde se mluvi o tom, jak v krasne knize zarovnavani prostrkanim rusi),
deleni uvnitr dimenzi stranky nnn x mmm (a to ruzne -- str. 90 ci str. 58).
typograficky zajimave pusobi hackovane t'.

co se obsahu vecneho obsahu knihy tyce, je to kniha rozhodne hodna
doporuceni. jeste v nedavne dobe jsem ji v nekolika knihkupectvich
videl, takze by i neohmatana mela byt ke koupeni.

vyse uvedene poznamky k sazbe mohou ale i docela instruktivne ilustrovat,
jak je TeX dobry, ze ho dokazeme prinutit k tomu, aby podobne prohresky
neudelal, resp. naopak, ze se typograf ne vzdy vzpouzi proti sazbe,
ktera nedodrzuje idealni pravidla v opravdu _kazdem_ pripade. (jako
neodbornik si netroufam posuzovat, co z toho, co uvadim, jsou skutecne
_chyby_, ale pri instruovani TeXu k tisku bych se mu jiste takove veci
snazil zakazat...)


--jiri zlatuska